Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. Spec. pedagogika,vymezení pojmu,předmětu,cílů.Vývoj péče o postižené

 Spec. ped. je věda o zákonitostech spec. výchovy a spec. vzdělávání jedince, který z důvodu znevýhodnění vyžaduje při vzdělávání spec. ped. přístup,podporu při pracovním a společenském uplatnění.

Předmětem péče SP je zdravotně,event. sociálně znevýhodněná osoba,která potřebuje podporu v oblasti výchovy,vzdělávání,při pracovním a společenském uplatnění.

Cílem SP je maximální rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince a dosažení maximálního stupně socializace.

Socializace znamená schopnost jedince zapojit se do společnosti,formovat k ní pozitivní vztahy,vztahy ke vzdělání,k práci.Stupně socializace podle Sováka:

1. integrace – naprosté zapojení a úplné splynutí znevýhodněného jedince ve společnosti

2. adaptace – přizpůsobení se znevýhodněného jedince společenskému prostředí za určitých podmínek,je nutné vycházet z individuálních vlastností,schopností a potřeb znevýhodněného jedince

3. utilita – sociální upotřebitelnost znevýhodněného jedince,možnosti rozvoje jsou omezené, pracovní a společenské uplatnění pod dohledem jiných osob

4. inferiorita – sociální nepoužitelnost,segregace jedince,nevytvoření, popř. ztráta soc. vztahů

Etapy přístupu ke znevýhodněným osobám

1. represe – odmítavý přístup, likvidace

2. nechání na pospas, odmítání pomoci

3. charitativní činnosti

4. humanistický přístup – chápání důstojnosti každého člověka, včetně znevýhodněných osob

5. rozšíření poradenských služeb

 Termín SP užil poprvé v roce 1957 Bohumil Popelář. Dříve se užívaly např. tyto názvy : pedopatologie,nápravná pedagogika,defektologie. Od konce 18 stol, ale hlavně v 19 a 20 stol. se u nás zakládají první ústavy, které postupně svojí činnost rozšiřují s ohledem na léčbu, výchovu a výuku a konečně i pracovní přípravu. První pomocná škola pro ment. ret. byla otevřena v Praze na konci 19.stol. Od počátku 20.stol. přibývají ústavy pro postižené, začínají se vydávat časopisy s tématy jak postižené vychovávat. Po roce 1945 se rozšířila síť škol pro mládež vyžadující zvláštní péči, které měly svůj vzdělávací program zohledňující postižení dítěte. Po roce 1989 dochází u nás k významné změně ve školské péči o znevýhodněné děti a mládež – snaha o integraci mezi společnost. Také se rozšiřuje síť poradenských služeb. Vedle ped. psych. poraden vznikají spec.ped. centra, která zabezpečují poradenskou, terapeutickou a metodickou činnost pro děti a žáky se znevýhodněním, pro jejich učitele a rodiče.

 2. Subdisciplíny spec. ped., charakteristika péče o jedince s postižením podle druhu a stupně,mezioborová spolupráce a diagnostika

Podle druhu postižení vyžadují jednotlivé kategorie dětí i dospělých specifické formy výchovy, vzdělávání a pomoci při socializaci.Z tohoto pohledu se člení SP na šest oborů. Označení oborů má původ v Sovákově systému SP.

1.psychopedie-SP osob ment. postižených

2.somatopedie-SPosob tělesně postižených a mládeže nemocné a zdravotně oslabené

3.logopedie-SP osob s narušenou komunikační schopností

4.oftalmopedie-SP osob zrakově postižených

5.surdopedie-SP osob sluchově postižených

6.etopedie-SP osob mravně narušených,s poruchami chování

V současné době k tomuto dělení přiřazujeme ještě dva obory:

1.SP osob s kombinovaným postižením

2.parciální nedostatky-specifické vývojové poruchy učení,lehké mozk. dysfunkce

SP je nejtěsněji spjata s obec. ped. a didaktikou.Proces spec. výchovy a vzdělávání nelze naplňovat bez dostatečných znalostí odlišností vývoje v oblasti fyziologie a patologie,studia psychických zvláštností v oblasti psychologie, patopsychologie, psychopatologie, socilogie,soc.psychologie

Druhy znevýhodnění:

1. Podle stupně

a)lehký handicap-pro společnost normální,hraniční,jsou zvládnutelné,často bez účasti specialistů,často jsou odstraňovány

b)střední-za hranicí normality,terapie potřebuje účast odborníků,je potřeba spec. zařízení

c)těžký-jedinci jsou plně odkázáni na pomoc společnosti,výrazné omezení funkcí potřebných pro život ve společnosti,trvalá ústavní péče

2. Podle druhu

a)tělesný handicap-vady pohyb.aparátu.centrální a periferní obrny,deformace a    

                             amputace končetin

                           -chron. onem.,srdeční choroby,alergie,astma

b)poruchy v oblasti komunikačních schopností-poruchy vývoje řeči

c)mentální vady-oblast myšlení,inteligence

d)zrakové-barvoslepost,šeroslepost,šilhavost,slepota atd

e)poruchy chování-dělíme je podle společenské závažnosti-disociální,asociální a antisociální

f)kombinované-postižení dvěma nebo více vadami

3.Podle doby vzniku

a)prenatální, b)perinatální, c)postnatální

Diagnostické metody - 1.obecné , 2. speciální

1.anmnéza rodinná,osobní,vyšetření prostředí. Katamnéza-zkoumá situaci,v níž se jedinec nalézá po určitém časovém odstupu od ukončení úpravy nebo nápravy a hledá příčiny recidivy, opakování nežádoucích jevů

2.odborná speciálně pedagogická vyšetření,která mají zjistit druh a stupeň postižení. Na spec. vyšetření se podílí tým odborníků:lékař,psycholog,soc.pracovnice,spec. pedagog a dle potřeby dalčí odborníci.Při vyšetřování je nutné se soustředit na celou osobnost. Cílem je vytvoření diagnozy,která je výsledkem diagnostiky.Na jejím podkladě se stanoví postup při výchově a vzdělávání - prognoza.

Spec. pedagog při své diagnostice vychází z lékařské a psycholog. diagnostiky, která přadstavuje výchozí poznatky pro jeho působení. Spec. pedagog by jí měl rozumět a adekvátně si jí vysvětlit a použít při své ped. činnosti.

3.Současná koncepce SP,trendy ve výchově a vzdělávání,integrace,poradenství

V současném pojetí spec. ped. se vychází z toho,že stav postižení se může měnit podle účelové nabídky výuky,že postižení mohoua mají vést do určité míry normální život, že jednotlivé školy mohou pokrývat široké spektrum schopností žáků.Dříve byla diagnoza postižení spíše medicínskou než pedagogickou záležitostí,rozdíly dané pedagogickými potřebami žáků se příliš nebraly na zřetel.

Nyní se vychází z doměnky,že vlastnosti a schopnosti plynule narůstají,formy postižení od sebe nejsou odděleny,ale že jde o plynulý přechod z jednoho postižení do druhého-princip kontinuity.

Princip flexibility-vlastnosti nejsou biologicky pevně stanovené a neměnné,mohou se měnit výchovou a vzděláváním.Z toho vyplývá,že také spec. pedagogická nabídka musí být koncipována v určité návaznosti,která sahá od plné integrace až po úplnou segregaci.

Princip normality-postižení jedinci by měli žít pokud možno normální život.Tento koncept má velmi různé dopady:1.schválil postiženým stejná práva,povinnosti a možnosti jako jiným lidem,2.zpochybnění toho,aby se někteří lidé označovali jako postižení,3.podporuje integrační myšlenky

Princip integrační-

1.sociálně společenská integrace-snaha sociálně-společensky globálně a absolutně začlenit postižené občany,přijmout je a akceptovat je.Daří se realizovat je jen do určité míry a v různých dílčích oblastech(rodina,práce,obec,škola)

2.Školní integrace-znamená zajištění výchovy a vzdělávání postiženým žákům podle jejich specifických potřeb spíše v běžném typu školy nežli ve spec. školách. Postižení žáci se mají vzdělávat v co možná nejvyššímožné míře se svými vrstevníky.Postižený žák se však nemusí vždy učit v běžné třídě.Rozsah společného vzdělávání není tedy pevně stanoven,ale musí být uvážen v souvislosti s potřebami jednotlivých žáků.

Podle Jesenského je integrace stav soužití postižených s nepostiženými při přijatelné míře konfliktnosti,je to stav vzájemné podmíněnosti, vyjádřený slovy "jeden pro druhého"

Pozitivní integrace-přínos pro integrující objekt

Negativní integrace-např. integrace jedince do vězeňské society

Vzájemné přibližování se dějě na různé rovině a lze to vyjádřit třemi způsoby:

1.Asimilace-ztotožnění minority postižených s intaktní majoritou,s potlačením identity postižených

2.Akomodace-uznávání práv postižených a vyvolávání tlaku ne většinu k přizpůsobení

3.Adaptace-směr integrace,který vyžaduje oboustranné přizpůsobení

Inkluze-vytvoření společenství,které je pružné,otevřené,váží si rozdílu.Lidé s různými znaky a schopnostmi se mají spoluúčastnit dění ve společnosti i ve škole - "Je normální být různý"

Ped. psych. poradenský systém v ČR

Je to podpůrný systém,který zabezpečuje služby spojené s optimalizací vzdělávání a výchovy. Poskytuje služby dětem a mládeži od tří let až po ukončení školního vzdělání,jejich rodičům a školským ped. pracovníkům.

1.Výchovní poradci-plní úkoly poradenství přímo na škole,zajištuje problematiku profesní orientace žáků

2.Školní psycholog,školní spec.pedagog-cílem práce je snižování rizika vzniku výchovných a výukových problémů u žáků.Působí v ovlasti zákl. školství

3.Ped. psych. poradny-zajištují psycholog. a spec. ped. služby v daném regionu pro děti,mládež,rodiče a ped. pracovníky všech typů škol a škol. zařízení

4.Speciálně ped. centra-poradenská zařízení,která se zaměřují na poradenskou činnost pro děti a mládež s určitým druhem postižení.Personální obsazení tvoří psycholog,spec. pedagog a soc. pracovnice.Úzce spolupracují se školami,kde jsou integrováni žáci se zdrav. postižením

5.Střediska výchovné péče-zajištují prevenci a terapii soc.pat. jevů u dětí a mládeže. Mohou být zřízena při spec. školách a zařízeních nebo samostatně.Těžištěm práce je psychoterapie a depistáž problémových jedinců.

6.Institut ped. psych. poradenství-organizace s celorapublikovou půspbností,která řeší koncepční otázky ped. psych. poradenství,zajištuje koordinaci poradenského systému a další vzdělávání poradenských pracovníků.

   

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky moc :-)

(Astridka, 22. 2. 2008 14:52)

Dala jsi sem témata, která se hodí, díky ti za ně !!! :-))

Super II.

(Jitka, 12. 12. 2007 23:33)

...a už jsem zakopaná sto metrů pod zemí a nevylezu a nevylezu:((((((

Super

(Jitka, 12. 12. 2007 23:05)

Je to úplně super zpracované, za týden z toho dělám zkoušku, takže se mi to moc a moc hodí!!Díííky!!
Jediná miniaturní připomínky - chyby:(, ale učím češtinu, tak vidím i neviditelné:)