Jdi na obsah Jdi na menu
 


16.Poruchy chování,příčiny,dělení,náprava

porucha chování je projev jedince, který se vymyká z průměrného chování dané věkové kategorie a sociokulturní kategorie, je to projev, který je odchylný od společensky přijatelných norem. Normou je to, co společenská kriteria jako normální vymezují, obyčejně ve vztahu k tradici. Sociální norma je vždy vázaná na soc. skupinu a představuje pravidla soužití v jednom sociálním kontextu. Normální je to, co je ve skupině obvyklé, přípustné. Osvojování si soc. norem probíhá u člověka během jeho vývoje a souvisí mimo jiné s mravním vývojem člověka.

Dělení: nejčastěji podle společenské závažnosti:

1.disociální-projevuje se jako dílčí porucha soc. vztahů s krátkodobými výstřelky v chování. Často souvisí s věkovými zvláštnostmi. Jsou odstranitelné běžnými ped. prostředky.

2.Asociální-je společensky závažnější, ale ještě nedochází k ničení společenských hodnot. Jedinec se vyřazuje ze svého soc. prostředí, ale aktivně proti němu nevystupuje.Škodí především sám sobě.Nelze je řešit běžnými ped. prostředky.(ped.psych. poradny, psychiatr).

3.Antisociální-vyznačuje se nejvyšší společenskou nebezpečností, porušováním základních společens- kých norem, často i právních. Jedinec škodí společ- nosti a to vědomě s cílem ublížit.

(delikvence,kriminalita). Zahrnuje veškeré protispo- lečenské jednání bez ohledu na věk, původ a intenzitu činu.Delikvence-chování v rozporu s právními normami, které je pro společnost nebezpečné a jehož znaky jsou uvedeny v zákonech.Prekriminalita-závadová činnost dětí 6-15let. Typickým znakem je skupinovost,malá promyšlenost a připravenost.Juvenilní delikvence-15-18let, opilství, výtržnictví, trestné činy spojené s toxikománií, gamblerstvím a prostitucí.

Kriminalita dospělých-soubor trestných činů skupinou jedinců nad 18let Soc.patologie-nebezpečné,sankciované formy deviantního chování

17.Nejčastější výskyt poruch chování u dospívající mládeže

Lhaní-je to vědomé a záměrné zkreslování skutečnosti za účelem ochránit se, vyhnout se nepříjemné situaci, povinnostem nebo se záměrem ublížit tímto způsobem někomu jinému. U dětí do 6let se setkáváme se smyšlenkami, které bývají součástí dětského myšlení. Nejčastějším motivem lži bývá strach. Není výjimkou ani špatný příklad rodičů, které děti navádějí ke lži či jim lžou.

Krádež-je to vědomé odcizení určité věci. Nejčas- tější motivací pro dětskou krádež jsou: touha si něco přivlastnit,co je dítěti nedostupné a co obdivuje; touha po něčem zakázaném; zavděčit se spolužákům; vylepšit si pozici ve třídě(snaha na sebe upozornit); špatný příklad v rodině; snaha někomu ublížit; impulzivnost. Závažnost činu hodnotíme podle psychické vyzrálosti dítěte, podle opakovaného činu, příčiny, ceny předmětu. Pravá krádež je plánovaná, jednání je rychlé, promyšlené, má pachateli přinést zisk. U menších dětí většinou dochází ke krádeži ve skupinách, mívají pro svůj čin nějaký vzor. Z ped. hlediska se snažíme s dítě- tem probrat motiv jeho činu, jeho důsledky.

Útěky a toulky-jsou to závažná svévolná vzdálení se nedospělého jedince z rodiny, internátního zařízení, výchovného ústavu. Mají buď reaktivní či impulsivní podklad.

1. Podklad reaktivní-jedinec volí mezi ano či ne, uvažuje.Útěkem dítě řeší situaci, z které nevidí východisko. Myslí si, že když opustí domov, vyhne se trestu, nepříjemnosti. Při útěku přemýšlí o důsledcích,zpravidla se vrací, když si myslí, že se situace uklidnila. Potulování bývá časté u těch dětí, které mají doma nepodnětné prostředí, potloukají se po ulicích, obchodech, zdržují se v partách a domů se vrací až večer. Toulky mají dlouhodobější charakter, cíl, program. Během toulek mnohdy dochází k delikventnímu chování.

2.Podklad impulzivní-zpravidla dítě neumí udat důvod svého rozhodnutí, většinou tvrdí. že je to napadne náhle. Příčiny toulek a útěků : strach z následků nějakého činu, konflikt s rodiči nebo učitelem, vnitřní konflikt, hysterické rysy osobnosti (dítě chce emočně vydírat), psychické změny po úrazu, psychické změny při duševních chorobách. S toulkami a útěky také souvisí záškoláctví, moti- vem může být strach ze zkoušení,nevhodný přístup učitele apod. Pokud je strach ze školy vystupnova- ný, projevující se vegetativními či tělesnými proje- vy, hovoříme o školní fobii. Při výchovném působe ní na děti s těmito problémy vycházíme z rozboru jejich osobnosti a prostředí, ve kterém dítě žije. Při nápravách se učitel obrací na odborníky, v nejtěž-ších případech se záškoláctví po vyčerpání všech dostupných prostředků řeší soudní cestou.

Drogová závislost-je psychický a někdy i fyzický stav, vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které nutí brát drogu stále častěji a pravidelněji, pro jejich psychic-ké účinky. Řešení drogové závislosti patří týmové- mu působení a je velmi složité. Proto je nutná prevence.

18.Drogové a jiné závislosti

Užívání drog je tělesná i duševní závislost na určité látce.U závislých osob dochází při nedostatku nebo chybění drogy k abstinenčním příznakům.5ešení drogové závislosti patří týmovému působení a je velmi složité.Proto je nutná prevence. Příčiny: 1.dědičné faktory, 2.rizikové období-puberta, 3.jedinci,kteří se nedokáží vyrovnat s různými životními situacemi, 4.jedinci s disharmonickou osobností, malou schopností přizpůsobit se okolí, 5.u neurotických lidí, 6.vliv má sociální prostředí. Dělení: 1.Syntetické:a)těkavé s psychotropním účinkem(toluen,benzin,aceton), čichají se. b)halucinogeny-LSD-ústy nebo injekcí, c)extáze-silná droga vyvolávající halucinace-tablety,kapsle, d)pervitin-šnupání nebo jehlou. 2.Přírodní drogy:a)konopí, hašiš,marihuana-kouření, b)opiátové látky-tlumí bolest-morfin,kodein,heroin.

3.Stimulační drogy-a)kokain-prášky,kouření,šnupání,injekce,  b)efedrin

4.Halucinogenní houby a rostliny-mochomůrka červená,lysohlávka,durman,rulík,blín

Alkohol-nejrozšířenější forma návyku.Příčiny jako u drog. Jsou 4 fáze alkoholismu: 1.stadium počáteční-pití jen příležitostně,ale stále častěji.

2.stadium varovné-1/2 – 5let,výraznější vazba na alkohol,plná závoslost.

3.stádium rozhodující-ztráta kontroly,zužování zájmů,konflikty s okolím.

4.stadium konečné-soustavné požívání alkoholu,tělesné i psych.chátrání,mění se osobnost,třesy,úzkosti

Léčba:-ambulantní(indiv. nebo skupinová psychoterapie,pacient musí být dostatečně motivován a bez těžších následků na těles. a dušev. zdraví), -ústavní(psychiatrická léčebna,léčení trvá 13 týdnů a pak následuje roční docházení do ordinace.Léčba může být dobrovolná,ochranná,nařízená soudem,na lékařské doporučení.

Prevence jako u drog + dodržování zákona o prodeji alkoholu mladistvým

Nikotonismus-rizika-akutní otrava a chronická otrava-poškození tělesné i duševní

Gamblerství-pro hazardní hru je typická vidina výhry.Formy:automaty,kasína, sport. sázky,karty,kostky atd. Ohroženi jsou především mladí lidé,muži,prof. hráči.

Fáze:1.fáze výher, 2.fáze prohrávání, 3.fáze zoufalstv-zptonevěry,krádeže, dluhy, podvody,beznaděj,deprese.

Léčba-psach.léčebny,alternativní metody:léčení formou poezie,tělesné výchovy, malováním,hudbou.

19.Prevence soc.pat.jevů 

V rámci primární prevence, což je soubor postupů zaměřených na předcházení vzniku poruch chování, se její těžiště přenáší zejména do výchovy v rodině a škole samé (sledují se styly výchovy, klima, charakter vztahů atp.), ale i mimo ni, kdy sledujeme kvalitní náplň volného času dětí a jejich vztahy s vrstevníky. Do primární prevence jsou tak zapojeni rodiče, učitelé, výchovní poradci, speciální pedagogové, psychologové a popř. lékaři, ale i lidé, kteří se věnují dětem ve volném čase. Upřednostňují se formy ambulantní poradenské nebo psychoterapeutické péče v Pedagogicko- psychologické poradně, Střediscích výchovné péče, aktivity občanských sdružení, programy Domovů pro děti a mládež, programy kulturních domů a sportovních klubů, nízkoprahová zařízení, tedy obecně programy na zvyšování informovanosti.

Sekundární prevence se zaměřuje na prohloubení již vzniklých poruch chování nebo na zamezení již vzniklého problému a recidivy sociálně patologického chování. Do této oblasti vstupují téměř stejné instituce a sdružení jako v případě primární prevence a zejména instituce ústavní péče, jež spadají pod resort Mšmt, kterými jsou dětské domovy, diagnostické ústavy a speciální výchovná zařízení (dětský výchovný ústav, výchovný ústav pro mládež a jejich ochranné a výchovně léčebné režimy), v nichž probíhá ochranná a ústavní výchova (což je v některých případech chápáno jako forma trestu a vstupují tedy i do oblasti terciální prevence).

Terciální prevence se zabývá následnou péčí, která přichází po odpykání trestu, nebo i během něho a je zaměřena na zabránění recidivy, tedy opakovaného antisociálního chování. Zabezpečuje se zejména činností občanských sdružení (projekt Lata apd.), jejich formy streetworku, SVP (Střediska výchovné péče) a další resocializační programy institucí pro výkon trestu jako jsou věznice, DDÚ, DDM (diagnostické ústavy pro děti a mládež), DVÚ- dětský výchovný ústav, VÚM- výchovný ústav pro mládež). Jako ochranné faktory sociálně patologických jevů lze označit vysokou inteligenci jedince, schopnost vyrovnání se s negativními zkušenostmi, sebeúcta a sebedůvěra, pozitivní perspektivy a možnosti pro budoucnost, zapojení se do pozitivní skupiny vrstevníků, oceňování vzdělání a zdraví, schopnost sebekontroly, dobré vztahy v rodině, otevřená komunikace, pozitivní vzory, příležitost pro kreativitu mládeže, přísné zákony o zbraních a drogách, dobrý socioekonomický status rodiny s vyšším dohledem rodičů. Na podporu těchto faktorů by se měla zejména zaměřit prevence.

20.Využití volného času

 

Z výchovných důvodů je u mládeže žádoucí pedagogické ovlivnování volného času. Jedním z cílů výchovy je naučit mladé lidi rozumně využívat volný čas, formovat jeho zájmy. Výchovné a vzdělávací činnosti v době mimo vyučování:

1.Odpočinkové a rekreační činnosti-způsob odpočinku má velký vliv na utváření způsobu života jedince,jeho hodnotovou orientaci a v dospělosti i na prac. výkon.

2.Zájmové činnosti-cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování  a rozvíjení individ. potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti a na správnou společenskou orientaci.

Volný čas- je předmětem zájmu pracovníků řady pedagogických a sociálních profesí, protože představuje na jedné straně příležitost pro osobnostní a sociální rozvoj dětí a mládeže, na druhou stranu v sobě skrývá nemalá rizika. Větší prostor pro nežádoucí aktivity mající negativní vliv na osobnost dítěte.

Volnočasové aktivity

Pravidelná zájmová činnost - zájmové útvary

Příležitostná činnost - akce

Prázdninová činnost - tábory

Soutěže a přehlídky

Výukové programy pro školy

-Institut dětí a mládeže ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho činnost se orientuje převážně na stěžejní koncepční, metodickou a poznávací práci. Poskytuje a zprostředkovává odbornou a metodickou pomoc a služby především školským zařízením, občanským sdružením, odborné, ale i laické veřejnosti.

-Střediska pro volný čas dětí a mládeže- domy dětí a mládeže Jsou to samostatné právní subjekty, které v ČR tvoří ucelenou síť .Stěžejní je jejich systematická, pravidelná práce s dětmi a mládeží ve stálých celoročně pracujících zájmových útvarech. Svoji pozornost dále soustřeďují především na realizaci akcí příležitostné zájmové činnosti, spontánní činnost, na systematickou práci s talentovanými dětmi a mládeží a v neposlední řadě na realizaci prázdninových aktivit.

-Školní kluby, které jsou součástí škol. V době mimo vyučování poskytují školy prostor pro různé formy organizované zájmové činnosti.

-Soutěže, festivaly a přehlídky. Touto formou seberealizace a dalšího vzdělávání si mohou účastníci porovnat úroveň svých znalostí v různých oblastech - matematice, v přírodních vědách, v jazycích, společenských vědách, v kultuře a umění, technických oborech. MŠMT se stará i o komplexní problematiku tělovýchovy. O sportovně talentovanou mládež pečují občanská sdružení v tělovýchově i sportovní svazy.

21.Charakteristika tělesně postižené mládeže,dělení vad,příčiny

Za tělesné postižení považujeme trvalé nebo přetrvávající nápadnosti pohybových schopností s trvalým nebo podstatným působením na kognitiv- ní, psychickou a sociální oblast jedince a na jeho výkony v těchto oblastech.Poruchy hybnosti dělíme podle doby vzniku na primární a sekundární. Primár ní post.- omezení hybnosti je důsledkem přímého postižení nervových centr. drah a vlastního hybné- ho ústrojí (obrny, vrozené vady, chybějící končeti- ny). Sekundární post.- omezení hybnosti je důsled- kem jiných chorob, např. onem. kloubů, myopatie, úrazy). Těl. post. může být vrozené nebo získané.

1.vrozená těl. post.-dysmelie-neúplně vyvinuté konč., amelie-chyběné celé konč., luxace kyč. kloubu-vývojové anomálie různého stupně a vady kyč. kloubu, rozštěp páteře-neuzavření páteřního kanálku, vrozené vady v postavení končetin-(stočná chodidla dovnitř, hřbet nohy přitažen k bérci), plo- chá noha, srostlé nebo vícečetné prsty, deformace hrudníku-(ptačí hrudník, nápadně vystupující hrud- ní kost, vpadlá hrudní kost)

2.dětská mozková obrna-poškození mozku v době před porodem, během porodu nebo bezprostředně po něm projevující se poruchou hybnosti a jejího vývoje.Formy DMO:

a)spastická-svaly mají zvýšený tonus.Ochrnutí může postihnout buď obě dolní konč.(diparetické), polovinu těla(hemiparetické) nebo všechny 4 konč(kvadruparetické).

b)nespastická-svaly nemají zvýšený svalový tonus. Forma hypotonická-snížený sval. tonus a uvolnění v kloubech, tato forma není trvalá, během vývoje se většinou přemění na některou formu spastickou. Forma diskinetická- vyznačuje se nezvladatelnými a mimovolními pohyby. Jednotlivé formy jsou většinou doprovázeny jinými postiženími-MR, epilepsie, poruchy řeči, sluchu.

3.Získaná těl. post.-svalová dystrofie(sval. onem. projevující se degenerativním rozpadem svalstva, nemoc má progresivní charakter-končí smrtí oslabe- ním svalů dýchacích a srdce), Perthézova choroba (hlavice kloubu stehenní kosti se ve své osifikaci tříští, během hojení trvajícím asi 2 roky dochází k nápravě), revmatická onem.(vleklý kloubní revma tismus-způsobuje různé omezení pohybu), ortopedické vady(kyfoza, skolioza, lordoza), úrazy hlavy a páteře, amputace

22.Integrace těl.post., podmínky, legislativa

Edukace dětí s těl.post. má svá specifika, které se odvíjejí od somatických a psychických zvláštností těchto jedinců. Z psych. hlediska nejvíce působí omezená hybnost a tělesná odlišnost. Při integraci těchto dětí je třeba respektovat jejich potíže se sebeobsluhou, problémy komunikační a společen- ské o obtíže s pohybem a dopravou. Těl. post. žák  integrovaný do běžné třídy by měl být sociálně adaptabilní, měl by mít dostatečnou míru volních vlastností, které jsou nezbytné k překonávání překážek. Pro integraci těl. post. dítěte je zapotřebí připravit vhodné materiální podmínky (bezbariéro- vý přístup, vhodný nábytek, možnost relax. koutku) Učitel by měl znát zdrav. stav žáka, reakce dítěte na případné zdravotní změny. Učitel musí včas infor- movat žáky o vřazení post. dítěte do třídy, aby se mohli předem připravit pomocí demonstrace konkré tní situací. Učitel by měl počítat s ochranným útlu-mem, který u post. dětí nastává dříve, než u dětí zdravých. Učitel by si měl ověřit, zda dítě chápe, co od něj učitel požaduje. Důležité je navození vzájem né důvěry mezi žákem a učitelem a dobrý citový vztah. Při výuce respektovat postižení žáka v přípa-dě, že má dítě handicap v dovednosti psaní (používat diktafon, eventuálně pouze učiteli naslou- chá). Brát v úvahu omezenou možnost získávání praktických zkušeností. Pro prac. vyuč. vypracovat vhodné metodické postupy. Zajistit možnost konta -ktu s reálným světem formou exkurzí. Spolupráce s ped.psych. poradnami, spec. ped. centry. Nezbytná je teoretická příprava učitele pro výchovu těchto dětí.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář