Lirua Firua

ZÁKLADY KOMUNIKACE

 Moji seminární práci jsem se rozhoda zaměřit především na to, jakým způsobem můžeme ovlivnit naši komunikace s lidmi, se kterými se chystáme jednat „tváří v tvář“. Dále jsem se pokusila popsat alespoň základní pojmy ze sociální komunikace a komunikace všeobecně.

Komunikace

 Jedná se o společenský proces, proto užíváme termínu sociální komunikace; jde vzájemné sdělování (formou dialogu, v některých oborech se užívá pojmu tok informací). Představuje sdělování a přijímání informací v sociálním chování a v sociálních vztazích. Probíhá jak tváří v tvář, bezprostředně, tak i „na dálku“ (dopisy, vzkazy).Může se týkat věcí vzdálených prostorově i časově. Může se týkat věcí abstraktních a neexistujících (pouze naše fantazie).

Komunikační strategie

 Předem promyšlená komunikační strategie je základem dobrého projevu, ať už mluveného nebo psaného. V mezilidském styku platí:

 a) není možné nekomunikovat – vždy něco sdělujeme

 b) není možné nemetakomunikovat – nesdělujeme si holá fakta (není důležité jen to, co říkáme, ale také jak a v jaké situaci to říkáme)

 c) není možné nijak se netvářit – když něco sdělujeme, vždy se přitom nějak chováme a to prozrazuje, jaký postoj máme k tomu co říkáme: sdělujeme svůj postoj posluchači ; sdělujeme druhému své sebepojetí ; sdělujeme si kvalitu našeho vzájemného vztahu ;  sdělujeme si pravidla našeho vzájemného styku ; sdělujeme si žádosti.

 d) komunikace zahrnuje verbální i neverbální složku

Druhy komunikace mezi lidmi

1. a) verbální (slovní) – (jazykové projevy – důležitý je obsah sdělení, tempo, tóny řeči,  

 srozumitelnost, atd.)

 b) neverbální – tzv. „mluva těla“ (mimika, gestikulace, chování)

2. a) jednocestná – monolog

  b) dialog – symetrický (oba účastníci hovoří navzájem), asymetrický (jeden účastník hovoří  k druhému)

3. a) vertikální – komunikace nadřazeného a podřazeného (např. rodiče a děti, šéf a zaměstnanec)

 b) horizontální – komunikace ve stejné rovině (např. kamarádi)

4. a) řetězová (šíření nějaké zprávy, při hře „Tichá pošta“, atd.)

 b) ohnisková (přednášející, šíření zprávy z jednoho místa)

 c) kruhová (debata ve skupině, kroužku)

5.  a) formální – jen 1 téma, které je důležité a aktuální

 b) neformální – zahrnuty city a emoce, možnost jiných témat

Zásady komunikace v dialogu

 Mezi hlavní zásady ve vedení dialogu patří především :  vzájemně se vnímat a naslouchat si,  neskákat si do řeči, udělat druhému prostor, vyjasnění si problému, věcnost, smysluplnost, upřímnost a taktnost.

Základní typy sociální komunikace

1. meziosobní - je přirozeným východiskem pro všechny typy komunikace

2. skupinová - vytváří složitější komunikační sítě (např. školní vyučování)

3. masová - hromadná, uskutečňovaná prostřednictvím tisku, televize, rozhlasu a jiných médií (Internet atd.) 

Meziosobní komunikace

- realizuje se jazykem, slovy a prostředky neverbálními

- probíhá nejméně po dvou významových liniích:

a) tematické, obsahové – to je to, co se sděluje nebo přijímá

b) výkladové, interpretační – to, jaký význam tématu komunikující lidé přikládají

- paralelní užívání verbálních a neverbálních prostředků je důležité pro význam toho, co sdělujeme (např. výraz tváře nebo intonace hlasu rozhodne, zda poznámka mluvčího bude vyložena jako vtip nebo ironie)

- základní formou verbální komunikace je rozhovor – záměrný jazykový styk, v němž střídavě mluví několik osob a který probíhá v konkrétní sociální situaci

- rozhovor je nejběžnější formou interpersonální komunikace – člověk sděluje něco o něčem druhému člověku

- předpokladem je znalost systému jazykových prostředků (stejný jazyk a podobná slovní zásoba)

- jednocestná komunikace – verbální komunikace je jednoduchá, přesná, jasná, realizovaná slovy, kterým ostatní dobře rozumí

- pohled na věc z různých úhlů pohledu – komunikující uvažují každý z poněkud jiných pozic (úhlů pohledu) a nerozumějí si (a tudíž se ani nemohou dohodnout)

- neverbální složka komunikace – využívá neverbálních prostředků ke vzájemnému porozumění, ovlivňování i vyjadřování vzájemných vztahů

- k neverbálním prostředkům komunikace patří naše tělo - někdo ovládá „mluvu těla“ lépe, někdo hůře (je to čistě specifické, ale cvičením se dá vylepšit)

- hlavními aspekty mluvy těla je naše mimika a oči, postoj a gesta

- mimika a oči: mimickými výrazy našeho obličeje se dají vyjádřit naše aktuální nálady – usmíváme se (jsme šťastní, rozpačití, pohrdaví, zamilovaný), mračíme se (jsme smutní, podráždění), ceníme zuby (jsme rozzuření), máme otevřená ústa a vykulené oči (jsme vystrašení, udivení) – možností je mnoho

- oční kontakt je v komunikaci důležitý – posluchač, který se dívá na řečníka tak vyjadřuje svůj zájem o jeho projev

- chybou je, když nám někdo něco sděluje, dívat se jinam, řečník může nabýt dojmu, že nás jeho projev nezajímá a znejistí

- také není vhodný tzv. „prázdný výraz“ a zíravý pohled (vykulené oči) – působí nepřirozeně

- v rozhovoru udržujeme kontakt očima mezi 50% až 60% když hovoříme a mezi 75-85% času když nasloucháme

- gesta: gesta rukou a pohyby těla zvyšují pozornost posluchačů

- gesta nesmějí přitahovat více pozornosti než mluvené slovo, ale naprostá nehybnost také nepůsobí dobře

- stručná pravidla gestikulace:

- gesta by měla být přirozená

-  neměla by být křečovitá

- gesta by měla mít svůj význam a měla by navazovat na mluvené slovo

-  měla by být sladěna s pohyby ostatního těla

První dojem.

 První dojem, který si lidé často ani neuvědomují a s odstupem času ho ještě nedokáží dobře rekonstruovat slovy, na ně zapůsobil s vysokou pravděpodobností velice silně. Téměř vždy jde o tak hluboké vštípení a rychlé zakořenění prvního obrazu o člověku, že se ho jen velice těžko později zbavujeme. Je potom velmi těžké měnit na někoho svůj názor, když na nás v prvních chvílích zanechal ať už špatný nebo dobrý dojem.

Dohoda

 V komunikaci se lidé spolu komunikující mohou také na něčem předem dohodnout. Například na tom, co budou respektovat a dodržovat, a co ne. Je komunikování, které je založeno na vzájemné dohodě, a je komunikace, kde jedné ze stran není dlouho jasné, k čemu to všechno směřuje, jaké bude pokračování a o co druhému jde.Na čem se můžeme, ale také nemusíme dohodnout? Obě komunikující strany se mohou dohodnout na délce trvání komunikace. Na struktuře a formě. Na obsahu. Má se za to, že struktura, ujasněná předem

(včetně dohodnutého trvání komunikace a dohodnutého obsahu), dodává jistotu, zmenšuje stres a vůbec napomáhá psychice.Existuje také něco, na čem se nemůžeme dohodnout, i

kdybychom chtěli? Samozřejmě. Lidé se někdy pokoušejí dodržet předsevzetí, že spolu něco proberou bez emocí. Někdy to má i jedna z komunikujících stran jako podmínku. Avšak takováto komunikace je velmi obtížná. Nelze komunikovat bez emocí, když s někým komunikujeme, tak si o něm vytváříme svůj vlastní názor.

Čím komunikujeme

 Otázka je především myšlená ve smyslu: jakou částí těla. Zde je nesporné rozdělení součástí našeho těla na vykonavatele, které vidíme (komunikujeme rty, rameny, prsty), a na ty, které nevidíme (komunikujeme složitou komplexní spoluprací neuronů, synapsí, hormonů atd.).

Viditelní vykonavatelé

 Jde především o komunikování částmi lidského těla, které můžeme spatřit. Tato komunikace přijde každému zcela samozřejmá, přirozená, nemusí o ní přemýšlet. Je však mnoho situací, kdy si zapojení svého viditelného vykonavatele komunikací nějaký čas promýšlíme. Přemýšlíme a ptáme se sami sebe, zda máme nasměrovat naše oči na onoho člověka, s kterým komunikujeme, máme přikývnou, nebo se ho dotknout. Interaktivně komunikujeme tedy částmi svého těla, které někdy nejsou tak zcela pod naší kontrolou.

Vnitřní vykonavatelé

 Tyto komunikující složky nejsou vidět pouhým okem, avšak každý s kým komunikují jim rozumějí. Například s námi komunikuje naše srdce, které když někdy posloucháme, tak se mu snažíme porozumět. Se začínajícími herci často komunikuje jejich žaludek, který vyvolává napětí při trémě.

Interaktivní dovednosti

 Co jsou to vlastně interaktivní dovednosti? Jsou to dovednosti, které nám umožňují při osobních setkáních, tedy setkáních tváří v tvář, upravit svoje chování tak, aby bylo v souladu s našimi cíli.Neznamená to, že musíme být za každou cenu přátelští a příjemní (pokud to ovšem není součástí našich cílů). Svým chováním můžeme zvýšit ale i snížit pravděpodobnost, že dosáhneme vytyčeného cíle. Chování je tedy nedílnou součástí komunikace.

 Ve správné komunikaci záleží především na tom, dokázat uvést své zjevné chování v soulad s našimi cíli a situací v niž se momentálně nacházíme. Naše chování, zjevné a viditelné má přímý vliv na chování druhých a opačně. V komunikaci by se neměl brát ohled jenom na to, co je zjevné a viditelné. Musíme brát v úvahu i postoje a city druhých, ovšem ty mohou být často velmi matoucí, protože jsou neviditelné, utváříme si je sami, ve své hlavě a často si je můžeme vysvětlovat úplně jinak, než je myslel ten druhý. Člověk vždy vychází z toho, jak se chová ten druhý. A pokud se nechová, zbudou nám jen dohady.

 Mohly byste se také ptát, zda záleží na tom, jak se chováme a na kolik může ovlivnit naše chování výsledek interakce, tedy zda ovlivní cíl při osobním jednání? Odpověď je jednoduchá,  záleží a to velice. Je známo, že si ostatní lidé vytvářejí svůj názor na nás podle našeho chování. Chceme-li tedy například získat něčí důvěru, nebo udělat dojem, je naše

chování vůči němu velmi důležité.

 Svůj nezbytný úkol hraje i spousta ne-interaktivních dovedností a způsobilostí: to jak usilovně pracují, schopnost činit rozhodnutí, jejich přistup k druhým, zda jsou k lidem vstřícní, nebo jim naopak ukazují záda. Avšak tyto příklady nemusí mít všecky pro interaktivní způsobilost podstatnější význam.

 V interakcích je důležité umět si zvolit svůj cíl, kterého chceme dosáhnout. Cíle tvoří most mezi situacemi a chováním.Cíle si může stanovit každý jaké chce, někdo si zvolí velmi riskantní cíl, založený jen na chatrných informacích, někteří velmi dlouho přemýšlejí a zjišťují co nejvíce informací. V interakci je také možné, že ten druhý náš cíl špatně pochopí. Obecně platí, že se cíle stanou zjevnými, až když se dotyční rozhodnou je zviditelnit tím,

že je vysloví. Mít jednoznačné a jasné cíle nám přináší tři užitky: cíle nám radí, co máme dělat.umožní nám porovnat dosažený výsledek s naší předpovědí.můžeme o něm mluvit s druhými.

Závěr

 Na našem chování se k druhým záleží celý náš budoucí život. Stále se budeme setkávat s lidmi a ať už chceme nebo ne, občas je budeme také potřebovat, není proto dobré, abychom si je naším chováním popudili proti sobě. Ať už komunikujeme verbálně či neverbálně, kvalita komunikace vypovídá o naší osobnosti. Komunikace je jakýmsi mostem mezi lidmi, ovlivňuje nás od narození a nezáleží na formě komunikace, ale hlavně na její kvalitě.

Seznam použité literatury :

Vybíral Zdeněk- Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci,  Portál 2003,

ISBN: 80-7178-812-0

Anja von Kanitz - Umění úspěšné komunikace - Jak uspět v každém rozhovoru,

Grada Publishing 2005, ISBN 80-247-1222-9

www.rustosobnosti.cz

www.rodina.cz